Když nepřikládáš na oheň, plameny slábnou, slábne světlo, slábne teplo, oheň uhasíná,
    chvíli kouří, doutná, až i ta poslední jiskra vyhasne.
                       
     S naším milováním věcí, koníčků, přírody, lidí i Pána Boha, je to podobné. Jako oheň 
    vzplaneme láskou k čemukoli nebo komukoli, to ano, ale pokud tuto lásku neživíme,
    postupně se z našich životů vytrácí.
         Apoštol Pavel tento jev zná, a proto nás vybízí, abychom svou lásku rozhojňovali,
    v nadpisu čteš, že ji musíš živit.
    
     Když se k tomu odhodláš, nespokojuj se jen s tím co doposud o svém objektu lásky znáš.
    Neustále se ho snaž více a více poznávat, protože ho budeš dokonaleji vnímat, a budeš
    ho více milovat. Tvá láska nebude povrchní a nezhroutí se při první ani další překážce.
    
     Pokud tvým objektem milování bude Pán Ježíš Kristus a lidé kolem tebe, pak tato slova i výzvu
    apoštola Pavla ber obvzlášť vážně. Tak porosteš k slávě a chvále Boží. A v den Kristův budeš
    nalezen ryzí a bezúhonný. To ti ze srdce přeji.