Ježíš označil své učedníky za ustrašené a mající malou víru. Kdyby to někdo
prohlásil o nás, vážených, mnoholetých křesťanech, asi bychom to neradi
připustili. Možná bychom se i urazili. Ale projděme svůj dosavadní život
a dejme si otázky:
Když jsem se připravoval na zkoušky ve škole, neměl jsem aspoň trochu obavy ?
Když jsem hledal zaměstnání, jak jsem se asi cítil?
Když jsem sám nebo někdo v rodině těžce onemocněl, nebyli jsme také ustrašeni?
Rodiče, neměli jsme obavy o své děti, když jely na výlet, nebo se ubytovaly
na intru ve vzdáleném městě, kam začaly chodit do školy?
Určitě se v našem všedním životě najdou další podobné situace.
Ježíš by řekl:" Jak jste malověrní. Proč mi nedůvěřujete! Vždyť vy v dnešní
době o mně víte mnohem víc, lze říci, že vše co je napsáno v Bibli. Kdežto
moji učedníci v té chvíli v loďce na moři mne ještě tolik neznali".
Nedívejme se s úšklebkem na ustrašené lidi kolem nás. Jejich strach pramení
z prožitků, které možná neznáme, a mnohdy ani nepochopíme. Náš úkol je
navzájem se povzbuzovat, a ... pomáhat jeden druhému nést břemena .
Zkus to, a posílíš jak svou víru, tak i víru toho, komu pomůžeš.
|